MKB DNES - A zase padá!

“Večer to odhážu, namažu záda, ráno se vzbudim a zas kurva padá!”. Nejde sice o sníh, jako ve slavné písni Jarka Nohavici, ale o listí! Při skoro neustávajícím jihovýchodním větru je terasa každý den zafůkaná, jak Praděd v zimě. No nic, beru smeták a jdu na to. Po snídani pořeším baliky a valím na poštu. Ano, i já musím ještě makat, bo potřebuju sem tam skáknout, i když s nechutí a odporem, do hitlermatketu pro žrasó! Pránu ještě bohužel nedávám! :)

Jsem z5, foukám 11ku a skáču do gumy. Jako obvykle na 11ku móc, nicméně kvalita větru je taková, že se dá i s touto velikostí parádně pojezdit. Na place je překvapivě vcelku plno. Už toho má ve worku asi po krk stále více lidí a přicházejí na to, o co přicházejí. :) Mám z toho upřimnou radost. Protože s vidinou, že "bude líp" (a co když ne?:), nebo přemýšlením nad minulost se prostě šťastně žít nedá. A netýká se to samozřejmě jen kitu. Jsme na zemi tady a teď (tak si to užijme) a eště nikomu na světě se nepovedlo, že by žil včera, nebo zítra. Stačí si to jen uvědomit. 

Je kolem 14hod a jdu ještě na jednu sešnu. Vítr zeslábl a to je ideální čas na wakeštýlo. Chvílu se štípu a po hoďce jde vítr dole. Líto je mi týpků, co přijeli pozdě a tuhle parádu si neužili. Ale aspoň to prubli. Tak snad zítra borci!

Večer začíná klasicky. Píšu článek, na grilu pražma (z hitlermarketu, jak jinak:) a v pohárku parádní pálavské vínko. Když tak přemýšlím o přítomném okamžiku, přichází mi od jednoho z nejlepších lidiček, co znám, Čudě, parádní outro k tomuto článku. Hlavy otevřené si z příběhu jistě odnesou mnoho. 

Mrkněte na fotos (bezkonkurenčně nejlepší JV této sezóny), přečtěte co musíte, mějte se/be rádi a zítra o5 na značkách! Vypadá to na REPETÉ! <3

 

Switch

 

 

Outro:

Muž zemřel, a když si to uvědomil, spatřil Boha, jak k němu kráčí s kufrem v ruce.

„Je čas jít, můj synu,“ pravil Bůh.

Překvapený muž odpověděl: „Teď? Tak brzy? Mám ještě spoustu plánů…“

„Je mi líto, ale je čas jít.“

„Co neseš v tom kufru?“ zajímalo muže.

Bůh odpověděl: „Všechno, co ti náleží.“

„Myslíš tím moje oblečení, moje peníze?“

„Ty nikdy skutečně nebyly tvé, patří na Zemi.“

„Takže jsou to moje vzpomínky?“ hádal muž dál.

Bůh odvětil: „Ty nikdy nebyly tvé, ve skutečnosti patří času.“

„Tak tedy moje dovednosti a zkušenosti?“

„Ty byly jen výsledkem okolností, nejsou tvé.“

„Moje rodina a přátelé?“

„Je mi líto, ale ani oni ti nepatří. Náležely tvé životní stezce.“

„Dokonce ani má žena a syn?“

„Ne, ti patřily tvému srdci.“

„A co mé tělo?“

„To už patří prachu.“

„A duše?“

„Nikoli, ta patří mně.“

Pln strachu si muž vzal od Boha kufr a otevřel ho. Uviděl, že kufr je úplně prázdný. Se slzou v oku se muž zeptal: „Já jsem tedy nikdy nic neměl?“

Bůh mu řekl: „Jediné, co jsi kdy skutečně měl, byl tvůj život. Každý jeho okamžik byl jenom tvůj.“

A z tohoto důvodu – ŽIJ, DOKUD TU JSI. Nedovol ničemu z toho, co si myslíš, že ti patří, aby ti v tom bránilo. Žij teď. Žij svůj život. Nezapomeň být šťastný, to je to nejdůležitější ze všeho. Majetek i všechno ostatní, za co bojuješ, zůstane po tvé smrti tady. Sebou si nevezmeme nic.

Poděl se o tato slova se všemi důležitými lidmi tvého života a užij si každou vteřinu toho svého. <33